Zajímavosti

Odkazy

  • MSF  Mezinárodní stepařský festival Brno
  • Mi Corazón Kurzy FLAMENCA v Brně
  • IDO Mezinárodní taneční organizace
  • CDO  Dceřiná organizace IDO v České republice
  • ITAMezinárodní stepová organizace
  • odmaminkySlevový portál nejen pro maminky s dětmi
  • masáže TESIMANový masážní salon v Brně
  • SHOWBOOK Burza uměleckých vystoupení
  • STEP.CZStránky o stepu v České republice
  • DANCE SHOPObchod a e-shop s tanečním vybavením

Street dance

Hip Hop 1Hip Hopová kultura vznikala na počátku sedmdesátých let 20. století v USA. První zmínky o této kultuře se připisují Bronxu, který byl a zřejmě dosud je jednou z nejobávanějších čtvrtí a sídlem četných černošských gangů. Další Hip Hopovou základnou bylo pak Los Angeles. Počátky Hip Hopu byly podmíněny v té době začínajícím hudebním směrem, který svými rytmy oslovil mnoho mladých, zejména černých lidí, a tím byl breakbeat. Tento styl hudby využíval tzv. zlomové okamžiky v hudbě (proto break) a tehdejší Dj´s tyto části opakovali jako smyčky za sebou, z čehož vznikly právě první breakbeat´s a téměř v té samé podobě je slýcháme dodnes. Většina článků uvádí, že zakladatelem tohoto směru byl Dj Kool Herc, který byl často nazýván jako Otec Hip Hopu. K němu ale nepochybně patří funky a jeho největší otec - James Brown, jehož nezapomenutelné beaty dodnes Dj´s používají.

Tento směr začal prostupovat pouličními gangy, které se mezi sebou často dost tvrdě bily o svá postavení a nebylo vyjímkou, že se občas objevilo i pár mrtvých. Časem si však dost gangů začalo uvědomovat, že skrze různé kluby, ve kterých se hrála právě breakbeatová muzika mohou svého postavení dosáhnout také - kdo ovládne taneční parket, vítězí. Proto se velice rychle začala rozvíjet taneční kultura tohoto směru, zejména breaking (b-boyng) a také Electric Boogaloo.

Většina tanečních prvků také právě díky rivalitě gangů vycházela z mnohých bojových technik a umění. Bohužel také pro jejich vzezření se dost majitelů klubů domnívalo, že se tanečníci na parketě skutečně perou a často se svými gorilami zasahovali. Stávalo se ovšem, že se skutečně takový taneční souboj - battle zvrhl ve skutečnou rvačku, čehož se velice rychle chytala media a tak získávala Hip Hopová kultura pomalu neblahou pověst mezi veřejností a byla často zavrhována jako barbarská. My však dnes už velmi dobře víme, že tomu tak není.

STREET DANCE

Hip Hop dance se vyznačuje zejména svojí originalitou. Neexistují zde žádné předepsané prvky nebo vazby, zkrátka každý může tančit Hip Hop tak, jak ho cítí. I tak má ale svoje zákonitosti. Je mnoho různých Hip Hopových tanečních stylů, z nichž se každý vyznačuje něčím jiným. Základními směry jsou Old School (stará škola) a New School (nová škola).

Old School

Hip Hop 2Tento směr se tančí již od počátku vzniku Hip Hopové kultury a není tedy divu, že většina pohybů pochází z breakingu (b-boyngu). Tančí se tedy na breakbeatovou či funky muziku, kde je tempo mnohem svižnější než u New School. Asi nejvíce si tanečníci oblíbili techniky Lockin´, Footwork nebo Uprock, které se stále často objevují na tanečních parketech a dokážou zvedat lidi ze sedadel.

Locking

Locking je jeden z tzv. funky styles. Vznikl a vyvíjel se v souvislosti s funkovou hudbou, z toho plyne, že se na ni tančí. Za místo vzniku je pokládáno západní pobřeží USA (LA, San Francisko…) na konci šedesátých let.
Zakladatelem tohoto stylu a zároveň tak prvním lockerem je Don Campbell. Locking se v prvopočátcích označoval jako cambellocking. S dalšími tanečníky založil lockingovou skupinu The Cambellock Dancers později The Lockers.
Locking je styl který má za úkol bavit – nejen tanečníka, ale hlavně diváky. Každý locker musí být současně hercem a sžít se perfektně s hravou funky music. Tanec je podpořen i v případě, když je perfektně naposlouchaná hudba a používají se vychytávky. Tento žertovný tanec je označován jako první street dance. Locking vychází i z pohybů kreslených seriálů tzv. cartoons a známého seriálu Scooby Doo (po kterém se jmenuje taneční krok napodobující Scoobyho zběsilé běhání).
Pro locking je typický způsob oblékání. Ten není pravidlem, ale v mnoha případech podtrhuje komičnost tance. Nejčastějším prvkem oděvu jsou podkolenky (nejlépe pruhováné), krátké nabírané tříčtvteční kalhoty, nezbytná je i pokrývka hlavy (šátky, buřinky, bekovky aj.), k vidění jsou i vestičky…
Lockin je jeden z mála stylů kde můžeme pojmenovat jednotlivé pohyby a kroky např. scooby doo, lock (open lock), soul train, point, funky chicken…Ty však v podání každého tanečníka mohou vypadat rozličně, vše závisí na tanečníkově funky feelingu. Jinak vypadá lock ze Švédska, jinak z Francie.
V současnosti je nejznámějším a snad i nejúspěšnějsím lockerem P-Lock, dalšími jsou J-Soul, Gemini a Jeremy, Junior, Loic. Známé jsou i lockingové crew např. Originality Lockers (Korea) nebo další ze Švédska a Japonska.

Poppin´

Popping je tanenční styl vznikající v 70. letech 20. století na východním pobřeží USA v Kalifornii, a to především ve čtvrti Oakland, vychází z tamější černé kultury a inspiruje se lockingem. Za zakladatele tohoto stylu je považována skupina Electric Boogaloos (dřívé známí jako Electric Bogaloo Lockers), jejíž členové v čele s Boogaloo Samem a Nate "Slide" Johnsonem se zabývali funky dance (taneční styl tancující se na funky music - James Brown a další). Jejich vzorem byli známí The Lockers, průkopníci tanečního stylu lockignu. Obě dvě skupiny často vystupovaly na americkém televizním kanálu Soul train, kanálu o černé kultuře, o soulu, jazzu a funky music.

Starší generace tanečníků (Scooby z Kalifornie a jiní) však tvrdí, že počátky poppingu spadají již do 60. let 20. století, tedy ještě před samotný vznik výše zmíněných Electric Boogaloos. Jiní zase za místo vzniku nepovažují Kalifornii, ale Los Angels. L.A. se však stalo městem, kam se sjížděli tanečníci z celého USA, a to za prací v showbyznysu, většina tanečních stylů sem tedy byla dovezena, mezi nimi je i popping.

Název popping zahrnuje několik různých technik, všechny se však vzájemně dají kombinovat. Technika poppingu jako takového je založena na technice rychlých stahů a uvolnění svalů, což vyvolá trhnutí tanečníkova těla, tzv. "pop" nebo též "hit" (ve slovníku je slovo "pop" přeloženo jako třesknout, mrštit, třesknutí, má však spoustu dalších významů). V poppingu je důležitá izolace jednotlivých částí těla, koordinace pohybů, naučit se kombinovat různé techniky a mít "funky" výraz, je to vlastně divadlo - napadobování loutky, tzv. "animace" aj.

Několik málo technik souvisejících s poppignem:

Ticking

Ticking je základní technika poppingu, dal by se spíše považovat za průpravu. Jde o pop v krátkých intervalech. Tanečník se nejdříve zaměří na pop v jednotlivých částech těla – ruce, hrudník, krk a nohy; poté zapojí celé tělo.

Waving

Jak sám název napovídá (wave – angl. vlna), waving je styl založený na plynulých pohybech vyvolávajících dojem vlny procházející skrz tanečníkovo tělo. Jde též o základní techniku poppingu, velmi důležitá je koordinace. Vlna prochází z jedné ruky na druhou nebo může vést od hlavy přes hrudník a pánev až k nohám atd., existuje nesčetné množství kombinací. Může být zakončena popem.

Boogaloo

Styl využívající plynulé pohyby nohou, kroužení boků, kolen a hlavy. Je důležité být maximálně uvolněný, ale přitom koordinovat veškeré pohyby. Nesmí být opomenut feeling, bez kterého snad ani nelze na funky music tančit a boogaloo jej přímo vyžaduje. I tento styl pochází od Electric Boogaloos.

King Tut/Tutting

Styl King Tut je inspirován malbami ze starověkého Egypta, využívá schopnost těla vytvářet geometrické pózy a pohyby, převážně užitím pravých úhlů. Při tuttingu se často využívá nečekaná změna pozice tanečníka (tzv. stop-and-go).

Puppeting

Opět nám anglický překlad pomůže, puppet znamená loutka.U stylu puppeting jde o imitaci loutky zavěšené na provázcích, povětšinou je tanečník sám anebo s partnerem, který má spíše roli herce, je loutkářem ovládajícím svou loutku. Samozřejmě i puppeting je kombinován s poppignem.

NEW SCHOOL

Hip Hop 3Postupem času, zhruba v polovině 80tých let se však Hip Hopová hudba začínala měnit Zpomalovala se a tak se Old Schoolové tancování dost dobře nehodilo do nových rytmů, ale i charakter hudby se změnil až do té podoby, jak jej známe dnes. Bylo tedy na čase přijít s něčím novým.

Hip Hoppeři se toho velmi rychle ujali a tak se objevovaly nové styly ze všech stran. Ve světě tento vývoj podpořily hlavně videoklipy některých skupin jako Snap nebo MC Hammer a podobně, ve kterých se objevovaly první nejjednodušší pohyby nové školy. Vývoj však jde stále rychleji a dnes již máme skutečně nepřeberné množství různých tanečních technik nové školy, které se vlastně ani nedají nijak pojmenovat. Dnes má již téměř každá Hip Hopová píseň jiný charakter a práce s hudbou je na tom to nejdůležitější. tancovat mnoha způsoby a tak taneční prvky a vazby závisejí zcela na cítění tanečníka nebo choreografa a samozřejmě na charakteru hudby.

New style

New style nebo též „new school“ je nejrozšířenější styl, který je zahrnut do street dance posledních let. Česká republika se tomuto novému pojetí tance otevřela se značným zpožděním než okolní Evropa a zbytek světa. „Nové tancování“ se tedy u nás začalo vyvíjet až kolem roku 2003, kdy jsme se otevřeli světu a začali zvát tanečníky ze zahraničí. Upouští se od nacvičených choreografií či předem vymyšleného sólového vystupování. Naopak se klade důraz na vývoj osobitého tanečního stylu, vlastních originálních triků, osobního cítění hudby a freestylu.

New style vznikl na základě rozvíjející se hip hopové hudby, která dostává rychlejší tempo a nejrůznější rytmy. Tanec se tedy podřizuje hudbě a nejvíce se cení „vychytávání“ hudby, čili vyjadřování textu písně nebo tančení podle rytmů. New style můžete denně vídat ve videoklipech světoznámých hip hopových zpěváků či skupin. Tomuto stylu se přesněji říká videos dance (také MTV dance).

V new stylu se kloubí mnoho jiných stylů, které s ním nemají, na první pohled, nic společného. Tanečníci používají prvky z lockinu, poppinu, house dance, break dance… a uzpůsobují si je svými vlastními pohyby. Jinými slovy, každý tanec se skládá z těch ostatních. Proto by měl dobrý tanečník ovládat všechny taneční styly.
Do new school dancing se řadí spousta dalších stylů jako je jazz hip hop, sea walk, kremping,

jazz hip hop

Jde o hip hop, do kterého jsou zakombinovány prvky jazzu. Je o něco málo složitější než klasické hip hopové tančení, protože je zde nutná jazzová průprava. Používají se zde piruety a jemnější jazzové pohyby.

sea walk

Dá se považovat za „gangster style“, původem z Ameriky. Je to čistě černošský styl tančený v klubech. Jedná se o „poskakování“ na pokrčených nohou. Hlavní úlohu zde hrají nohy, protože v rukou gangsteři většinou nosívali láhev alkoholu a zbraň. Trup a ruce jsou takřka nehybné ve strnulé poloze a tančí se pouze za pomocí nohou.

kremping

Nejnovější styl spadající do street dance pocházející z LA. Hlavním propagátorem je Tight Eyes. Je to styl, do kterého se promítají emoce a který si každý tančí svým způsobem. Hlavním rysem je, že tento tanec působí pro diváky poněkud agresivně. Je to styl, který se tančí v černošských čtvrtích a mnohdy se battluje přímo na ulicích. Za pomocí tance v LA také stahují děti z ulic a vytvářejí jím tím lepší zábavu než toulání se ulicemi, které zde nejsou nejbezpečnější.

freestyle

Nenacvičené sólové vystupování, tanečník tančí podle hudby, tančí co ho v dané chvíli napadá a podle toho, jak cítí hudbu. Dobrý freestyle lze vidět jen u dostatečně vyzrálých tanečníků, kteří dokáží kvalitně zkombinovat svou zásobu tanečních prvků a na místě vymýšlet nové.

House dance

Jeden ze stylů street dance, který je v České republice relativně mladý, protože se k nám dostal později než např. new style a poppin´. Tancuje se už podle patrného názvu - na house music. Ve vývoji tohoto stylu se významnou měrou podílelo město New York, kde se tančí jeden z nejlepších housů.

Základem v housu je uvolnit své tělo a nechat se vést hudbou. Důležitý je zejména pohyb nohama a tělem. Nelze ho jednoznačně determinovat, protože se vyvíjí ze dne na den a vychází z tanečníkovy kreativity a stylu.

Přesto house můžeme rozdělit na dva základní druhy: latino house a jackin house. Jackin house naopak velice využívá hrudníku. Pohyb hrudníku (jackin) je zde nepostradatelný a měl by být náplní celého tance. U nejlepších tanečníku jacking housu můžeme vidět jejich velmi lehké nohy a o to právě jde. Nohy se musí stát lehkými a uvolněnými. Měly by se zvedat hodně do výšky a došlapovat na špičky. Rozhodně ne dupat jako například u krempu. V latino house není tak důležitý pohyb hrudníkem, jako správné používaní těla a nohou. Latino proto, že vychází z latinsko-amerických tanců. To znamená, že můžeme vidět podobnost kroků ze salsy nebo z podobných tanců. K nohám se přidávají boky a celé tělo.

videos dance

Nebo také MTV dance. Jde o lehčí, efektivní choreografie tančené v hudebních klipech, které denně vídáte na televizních obrazovkách. Tančí se na skladby nejrůznějšího tempa, podle toho, co píseň vyjadřuje.

Jazz

Jazz se vyvíjel současně s jazzovou hudbou, která je charakteristická improvizací, synkopickým rytmem, kontrapunktem. Jazzová americká hudba vznikla u severoamerických černochů z původních afrických rytmů (blues, spirituály, pracovní písně apod.).

Jazz 1

Po skončení 1.světové války došlo k velkému společenskému převratu. Zvyky a hodnoty předchozích generací byly zavrhovány. Tanec se stával více neformální.
Pouze jediný hudební styl byl vhodný pro tuto generaci - jazz, nositel fox-trotu, shimmy, ragu, charlestonu, black bottomu a dalších různých kroků tohoto období. Jazz vznikal ke konci devatenáctého století v tanečních sálech jihu a středozápadu USA, kde se slovo Jazz připodobňovalo k sexu. Černoši z jihu, kteří se osvobodili od otroctví o několik dekád dříve, začali hrát evropskou hudbu, kterou přizpůsobili africkému hudebnímu stylu. Jazz vznikal na mnoha místech - v New Orleans, St. Louis, Memphis a Kansas City a dalších městech. Paleta lidí která byla přitahována k barům a bordelům se stala významným faktorem ve vývoji jazzu.

Za mezník proniknutí jazzového tance do Evropy je považováno uvedení dnes již legendárního amerického muzikálu West Side Story (1957). Jazzový tanec není však jen tanec muzikálů, ale např. také inspirací pro tance společenské – rock and roll, twist, později i disco, break dance, atd.

Jazz 2

Opravdový jazz se vyznačuje jistými charakteristickými rysy. Za prvé je to tendence zdůraznit lehké doby (2. a 4. takt) v kontrastu ke klasické hudbě, která zdůrazňuje 1. a 3. dobu. Druhým rysem je synkopování skrz rozsáhlé repetice krátkých, silně rytmických frází nebo "figur". Třetím rysem jazzové hudby je swing (pravidelná ale důvtipná pulzace, která oživuje 4/4 takt). Proto Swing musí být přítomen v každém dobrém jazzovém představení.

Jazzový tanec je charakteristický specifickými tanečními pozicemi, „jazzovými“ pohyby a technikou – to vše se vyvíjelo během řady let a postupně se přizpůsobilo tanečnímu repertoáru.

Jazz 3

Základními technikami jazzového tance jsou izolace (schopnost ovládat odděleně pohyb jednotlivých částí těla, např. pohyby hlavy, ramen, hrudníku, pánve, nohou a jejich následné spojení) a charakteristické střídání momentu napětí a spontánního uvolnění celého těla. Dále jsou to základní jazzové pohyby, jako chůze, běh, poskoky, skoky, piruety, pády, nízké polohy a jejich kombinace.

Street- Fusion Jazz Dance

V průběhu 80.let 20.stol. Velká Británie zažila zrod nového hnutí (směru) v jazzovém tanci, který je označován jako Street-Fusion Jazz Dance. Tato forma spojuje jazzová a funky taneční prvky. Prominentní taneční skupiny tohoto stylu jsou (I Dance Jazz), JazzCotech, a Brothers in Jazz.Jazz 4

Významní režiséři, tanečníci a choreografové

  • JACK COLE, otec jazzové taneční techniky, který se stal vzorem pro Matta Mattoxe, Boba Fosse, Jeroma Robbinsona, Gwen Verdon a další choreografy
  • BOB FOSSE, známý jazzový choreograf, který vytvořil novou formu jazzu, inspirovanou Fredem Astairem, groteskou a varieté
  • GUS GIORDANO, jeden z nejvýznamnějšíchvýznamných jazzových tanečníků a choreografů
  • JEROME ROBBINS, choreograf muzikálů jako například Petr Pan, Král a já, West Side Story, Funny Girl, ad., zakladatel baletní společnosti BALLETS USA.
  • GWEN VERDON, známá z muzikálů Damn Yankees, Chicago, Sweet Charity


Související odkazyJazz 5

Step

Step se vyvinul ve Spojených Státech Amerických během devatenáctého století a stal se populárním téměř po celém světě. Původní název „tap dance“ pochází od klepavého zvuku, který vyluzují malé kousky plechu na botách tanečníka, když se dotýkají tvrdé podlahy. Toto živé, rytmické klepání dělá z umělce nejen tanečníka, ale vlastně i hráče na bicí nástroj (a proto mohl například americký skladatel Morton Gould složit koncert „pro stepaře a orchestr“).

Dle Britské encyklopedie Encyclopedia Britannica definice pro step zní: Je to styl amerického divadelního tance, který užívá přesných rytmických vzorů pohybů nohou a slyšitelného klepání.
Své kořeny může step hledat v národním tanci severní Anglie „clog dance“, v jigu a reelu (irské a skotské národní tance) a také v podupávání černochů při provádění tradičních tanců afrických kmenů.

Jig dance

Real dance

Africke tance

jig dance reel dance africké tance

Step se stal velmi populárním během 19. století v tzv. „minstrel shows“ (fraškovitá show z 19. stol., v níž minstrelové, obvykle běloši maskovaní za černochy, vystupovali s kabaretním programem minstrely). Jeho rozmanité verze, např. „buck-and-wing“ (=speciální druh sólového tance, doslova „vyskočit a vznést se“, který se tančil s divokou energií v botách podražených dřevem) a „soft-shoe“ („měkká bota“, prováděná spíše poklidně v měkce podražené obuvi) se vyvíjely jako oddělené techniky; ale do roku 1925 splynuly v jedno a na špičky a paty bot byly přidělány plechové podkovy, aby umožnily vydávat srozumitelnější zvuk. Step se stal také velmi populárním ve varietních číslech a muzikálech.

Minstrel show

Minstrel show

minstrel show

Historie

Step jako takový začal ve 30. letech 19. století ve „Five Points“ (město blízké New York City) jako splynutí irského a amerického „shuffle“. Největší vliv na něj měl pravděpodobně irský jig. Tanečníci z nejrůznějších emigrantských skupin se shromažďovali, aby mezi sebou soutěžili, aby ukázali to nejlepší, co uměli. Jakmile se rozlišné styly spojily, vznikl nový styl amerického tance-step jak jej známe dnes. Master Juba byl jeden z nejlepších tanečníků své doby.

Master Juba

master Juba

K rozkvětu stepu došlo především v letech 1900-1955, kdy se stal hlavním tanečním stylem na Broadwayi a ve Vaudeville. Vaudeville byla levná variety show ještě před televizí a zaměstnávala davy talentovaných stepařů. Mnoho slavných hudebních skupin zahrnovalo step do svých vystoupení. Po nějakou dobu mělo každé velké město ve Spojených Státech amatérské pouliční skupiny stepařů. V té době se stepu říkalo také „jazz dance“, protože právě jazzovou hudbu stepaři používali jako doprovod ke svým vystoupením.

Během 30., 40., a 50. let 20. století se nejlepší stepaři přesunuli z Vaudeville do kin a televizí. Steve Condos například vytvořil nový styl stepu, tzv. „prcussion tap“, který představil nejdříve divákům ve Vaudeville a později také v televizi a na Broadwayi.

Nejvýraznějšími stepaři této doby se stali hvězdy jako Fred Astaire, John W. Bubbles, Charles "Honi" Coles, Steve Condos, Vera-Ellen, Ruby Keeler, Gene Kelly, Jeni LeGon, Ann Miller, Fayard a Harold Nicholas jako Nicholas Brothers, Donald O'Connor, Eleanor Powell, Prince Spencer, Bill "Bojangles" Robinson, Ginger Rogers a Jimmy Slyde.

V 50. letech 20. století se styl zábavy změnil. Jazzová hudba a step se odloučili. Vznikla nová hudba rock´n´roll a ze stepu se vyvinul nový způsob tance jazz dance. Oba tance, step i jazz, mají mnoho společného, ale dále se vyvíjely samostatně.
Známí tanečníci 60. a 70. let 20. století jsou Artur Duncan a Tommy Tune.

Bill Robinson

Fred Astaire

Gene Kelly

Bill Robinson Fred Astaire Gene Kelly

Fred Astaire a Ginger Rogers

Nicholas Brothers

Fred Astaire & Ginger Rogers Nicholas Brothers

Dokument No Maps on My Taps, který v roce 1979 vyhrál cenu Emmy výrazně pomohl oživení stepu současné doby. Také animovaný film Happy Feet posílil jeho popularitu.

Mezinárodní den stepu, který se ve Spojených Státech slaví 25. května byl oficiálně vyhlášen prezidentem Georgem Bushem 7. listopadu 1989 (datum 25. května bylo vybráno proto, že je to den narození známého stepaře Billa „Bojanglese“ Robinsona).

Mezi nejznámější stepaře dnešní doby patří Brenda Bufalino, Jay Fagan, Ted Bebblejad, Savion Glover, Peter Briansen, Gregory a Maurice Hines, Alfonso Ribeiro, Jason Samuel Smith, Shirley Temple, a Grant Swift. Indická popová supina Tilly and the WallJamieho Williamse, který stepuje místo bubnů. má také stepaře,

Charakteristika stepu

Stepaři hojně používají synkopování. Choreografie většinou začínají na osmou nebo první dobu. Dalším důležitým aspektem stepu je improvizace. Ta může být prováděna buď s hudbou, kdy se stepař řídí především bubny a perkusemi, nebo bez hudebního doprovodu, což nazýváme „a capella“.

„Hoofer“ se říká stepařům, kteří tancují jen nohama, mají silnější úder a vydávají spíše uzemněné zvuky. Tento druh stepu se také nazývá „rhythm tap“. Například Steve Condos povstal ze svých skromných začátků v Pittsburghu, aby se stal mistrem v „rhythm tap“. Jeho inovativní styl ovlivnil práci Gregoryho Finese, Saviona Glovera a Marshalla Davise Juniora a mnoho dalších. Většina hooferů jako Sammy Davis, Jr., Savion Glover a Gregory Hines jsou černí tanečníci. Tanečníci jako Fred Astaire dodali stepu vzhled společenského tance, zatím co Gene Kelly používal svoji baletní průpravu, aby step smísil s jednotlivými tanečními prvky používanými v klasickém tanci.

Hoofers

Steve Condos
Gene Kelly
Fred Astaire
hoofers Steve Condos Gene Kelly Fred Astaire

Mezi nejběžnější stepařské kroky patří shuffle, flap, cramp roll, buffalo, time steps, pullbacks, wings, shim sham shimmy, atd.