Step

Pokud se chcete naučit něco opravdu velmi originálního a vynikat tak mezi svými přáteli, tak musíte zkusit step.

Jde o taneční styl, ve kterém jde převážně o umění vytvářené podkovami na tanečníkových botách. Stepař je tedy prakticky tanečník a umělec dohromady, protože jako hudební nástroj používá své nohy pro vytvoření nejrůznějších rytmů a zároveň se i ladně pohybuje.

Ukázky stepových choreografií NO FEET najdete například zde:Malá skupina Put the Gun Down, Trio ABA, solo Bára Pichlová solo Dominik Brychta nebo NO FEET choreografie .

Step v NO FEET

Lekce stepu probíhají v NO FEET formou dlouhodobých kurzů (viz rozvrh). Na kurzy se můžete přihlásit přímo u nás ve studiu vyplněním přihlášky. Před tím si lze jednu lekci zdarma nezávazně vyzkoušet.

Na lekci stepu si na sebe vezměte pohodlné oblečení (legíny, tepláky, tričko, tílko, …), na nohy provizorně tenisky nebo si u nás můžete stepařské boty zapůjčit; a pití.

web_step

o Stepu

Step se vyvinul ve Spojených Státech Amerických během devatenáctého století a stal se populárním téměř po celém světě. Původní název „tap dance“ pochází od klepavého zvuku, který vyluzují malé kousky plechu na botách tanečníka, když se dotýkají tvrdé podlahy. Toto živé, rytmické klepání dělá z umělce nejen tanečníka, ale vlastně i hráče na bicí nástroj (a proto mohl například americký skladatel Morton Gould složit koncert „pro stepaře a orchestr“).

Dle Britské encyklopedie Encyclopedia Britannica definice pro step zní: Je to styl amerického divadelního tance, který užívá přesných rytmických vzorů pohybů nohou a slyšitelného klepání. Své kořeny může step hledat v národním tanci severní Anglie „clog dance“, v jigu a reelu (irské a skotské národní tance) a také v podupávání černochů při provádění tradičních tanců afrických kmenů.

Historie

Step jako takový začal ve 30. letech 19. století ve „Five Points“ (město blízké New York City) jako splynutí irského a amerického „shuffle“. Největší vliv na něj měl pravděpodobně irský jig. Tanečníci z nejrůznějších emigrantských skupin se shromažďovali, aby mezi sebou soutěžili, aby ukázali to nejlepší, co uměli. Jakmile se rozlišné styly spojily, vznikl nový styl amerického tance-step jak jej známe dnes. Master Juba byl jeden z nejlepších tanečníků své doby.

Master Juba

Master Juba

K rozkvětu stepu došlo především v letech 1900-1955, kdy se stal hlavním tanečním stylem na Broadwayi a ve Vaudeville. Vaudeville byla levná variety show ještě před televizí a zaměstnávala davy talentovaných stepařů. Mnoho slavných hudebních skupin zahrnovalo step do svých vystoupení. Po nějakou dobu mělo každé velké město ve Spojených Státech amatérské pouliční skupiny stepařů. V té době se stepu říkalo také „jazz dance“, protože právě jazzovou hudbu stepaři používali jako doprovod ke svým vystoupením.

Během 30., 40., a 50. let 20. století se nejlepší stepaři přesunuli z Vaudeville do kin a televizí. Steve Condos například vytvořil nový styl stepu, tzv. „prcussion tap“, který představil nejdříve divákům ve Vaudeville a později také v televizi a na Broadwayi.

Nejvýraznějšími stepaři této doby se stali hvězdy jako Fred Astaire, John W. Bubbles, Charles „Honi“ Coles, Steve Condos, Vera-Ellen, Ruby Keeler, Gene Kelly, Jeni LeGon, Ann Miller, Fayard a Harold Nicholas jako Nicholas Brothers, Donald O’Connor, Eleanor Powell, Prince Spencer, Bill „Bojangles“ RobinsonGinger Rogers Jimmy Slyde.

V 50. letech 20. století se styl zábavy změnil. Jazzová hudba a step se odloučili. Vznikla nová hudba rock´n´roll a ze stepu se vyvinul nový způsob tance jazz dance. Oba tance, step i jazz, mají mnoho společného, ale dále se vyvíjely samostatně.
Známí tanečníci 60. a 70. let 20. století jsou Artur Duncan a Tommy Tune.

Dokument No Maps on My Taps, který v roce 1979 vyhrál cenu Emmy výrazně pomohl oživení stepu současné doby. Také animovaný film Happy Feet posílil jeho popularitu.

Mezinárodní den stepu, který se ve Spojených Státech slaví 25. května byl oficiálně vyhlášen prezidentem Georgem Bushem 7. listopadu 1989 (datum 25. května bylo vybráno proto, že je to den narození známého stepaře Billa „Bojanglese“ Robinsona).

Mezi nejznámější stepaře dnešní doby patří Brenda Bufalino, Jay Fagan, Ted Bebblejad, Savion Glover, Peter Briansen, Gregory a Maurice Hines, Alfonso Ribeiro, Jason Samuel Smith, Shirley Temple, a Grant Swift. Indická popová supina Tilly and the WallJamieho Williamse, který stepuje místo bubnů. má také stepaře,

Charakteristika stepu

Stepaři hojně používají synkopování. Choreografie většinou začínají na osmou nebo první dobu. Dalším důležitým aspektem stepu je improvizace. Ta může být prováděna buď s hudbou, kdy se stepař řídí především bubny a perkusemi, nebo bez hudebního doprovodu, což nazýváme „a capella“.

„Hoofer“ se říká stepařům, kteří tancují jen nohama, mají silnější úder a vydávají spíše uzemněné zvuky. Tento druh stepu se také nazývá „rhythm tap“. Například Steve Condos povstal ze svých skromných začátků v Pittsburghu, aby se stal mistrem v „rhythm tap“. Jeho inovativní styl ovlivnil práci Gregoryho Finese, Saviona Glovera a Marshalla Davise Juniora a mnoho dalších. Většina hooferů jako Sammy Davis, Jr., Savion Glover a Gregory Hines jsou černí tanečníci. Tanečníci jako Fred Astaire dodali stepu vzhled společenského tance, zatím co Gene Kelly používal svoji baletní průpravu, aby step smísil s jednotlivými tanečními prvky používanými v klasickém tanci.

Aktuálně ze studia

Starší aktuality

Připojte se k nám a sledujte nás na sociálních sítích ...