Radek Balaš se své první kroky začal učit v roce 1953 u brněnského stepaře Zdeňka Dostála, který se mu však pro své umělecké úvazky nemohl plně vě­novat. Na doporučení proto vyhle­dal Františka Krejčíře, u kterého se učil i základy klasického tance. Na divadelní zkušebně se pak seznámil s tanečníkem Ondřejem Bohdan­ským, od něhož přebral některé stepařské variace. Od roku 1957 již vystupoval na různých akcích v Brně a okolí s dixielandovou kapelou.

Po dobu základní vojenské služby v Mariánských Lázních působil v taneční sku­pině vojenského folklorního soubo­ru. Současně vystupoval se stepem v různých lázeňských domech, ve večerním programu Hot  elu Cristal Palace. Jako člen vojenského soubo­ru se účastnil různých ama­térských tanečních soutěží. Posléze se setkal s profesorkou tance Lidové umělecké školy Marií Reichardovou, za kterou zajížděl na soukro­mé studium stepu, klasiky a výrazo­vého tance. V té době navštěvoval i některé víkendové semi­náře, které vedl stepař Goden, u něhož pokračoval v zapo­čatém studiu i během svého pražské­ho angažmá v letech 1960 – 1963. V průběhu své vojenské základní služby byl konkurzním řízení přijat k profesionálním tanečníkům do skupiny Uměleckého souboru ministerstva vnitra, kde jako trenér stepu, jazzového tance a choreograf působil František Novotný, známější pod uměleckým jménem Frank Towen, se kterým Radek Balaš během své dlouholeté taneční kariéry úzce spolupracoval.

Po svém návratu do rodného Brna se v letech 1963 – 1969 plně věnoval divadelní práci. Současně však vystupoval jako tanečník a só­lový stepař v Mezinárodním varieté Rozmarýn, v programové kavárně Evropa a  Roxy baru. V letech 1977 – 2002 působil na Divadelní fakultě JAMU či na Dramatické a taneční konzervatoři Brno, Taneč­ní akademii a Lidové konzervatoři Brno. Během dvaceti pěti let tak předal své zkušenosti celé jedné generaci herců a tanečníků.

Pedagogická činnost přivedla Radka Balaše velmi brzy do brněnských divadel, kde již působili jeho bý­valí žáci a začínající herci jako například Boleslav Polívka, Miroslav Donu­til, Jiří Pecha, Stanislav Zindulka a další. Při spolupráci s brněnskými divadly vytvořil v letech 1964 – 2005 různé choreografie tanců a stepařských ukázek do jednadvaceti inscenací. Často byl zván do Studia České televize Brno, kde připravil stepařské ukázky a choreografie do zábavných a tematických pořadů jako například „Malá škola stepu I“ (1992) v pořadu pro mládež Studio Oáza či „Malá škola stepu II“ (1999) ve Studiu kometa. Ve spolupráci se studiem ČT Praha (1982) připravoval Bolka Polív­ku pro televizní film Jána Roháče „Traja chrobáci“ či pro Stanislava Zindulku do televizního seriálu Karla Kachy­ni „Vlak štěstí a naděje“. V roce 2007 se mu podařilo propagovat tanec i v rozhlase. Ve spolupráci s hudebním redakto­rem Maxem Wittmannem vznikl podle předlohy jeho knihy „Tance 20. století“ pořad „Hudba a tance 20. století“, který oba společně moderovali.

V sedmdesátých letech měla velký vliv na taneční mládež častá stepařská vystoupení zpěváků He­leny Vondráčkové a Jiřího Korna na televizních obrazovkách. Toho zájmu využil ředitel taneč­ní školy Starlet Brno Vladimír Buryan a nabídl Radkovi Balašovi spolu­práci. A tak v roce 1979 převedl svou stepařskou skupinu pod tuto taneční školu, čímž vznikl jeden z prvních stepařských klubů na území ČR pod názvem Tap Dance Club Brno. Za dvacet let působení vyšlo z tohoto kolektivu několik mistrů republiky, trenérů a pedago­gů stepu. V této době si také v suterénu svého domu zařídil zkušebnu, kde připravoval zpěváky, tanečníky a artisty pro práci v estrádách,  pro­gramových kavárnách, barech a ve varieté. Na základě výsledků této práce zís­kal v roce 1981 u Krajského kul­turního střediska pro film estrády a varieté oprávnění k výkonu umě­lecké činnosti choreograf, výuka stepu, jazzového, muzikálového a revuálního tance.

V letech 1983 – 1999 pořá­dala Taneční škola Starlet Brno Letní školu ve Skry­jích u Tišnova a  Zimní školu tance v Zubří u Nového Města na Mora­vě. Ve funkci hlavního lektora vedl po tuto dobu Radek 45 týdenních kurzů stepu, kterými prošlo celkem 855 tanečníků z Česka, Sloven­ska, Ruska, Polska a Bulharska. Touto činností se stává brněnský stepařský klub na několik let meto­dickým a lektorským centrem pro mnohé stepařské kluby v ČR. Pro potřebu taneční školy, stepařské se­mináře a školení trenérů tance při­pravil Radek Balaš 15 metodických příruček. Na propagaci stepařských soutěží v Brně autorizoval v tisku 28 člán­ků se stepařskou tematikou.

Ve snaze nějakým způsobem legalizovat činnost stepařů v ČR napomáhal svojí organizační čin­ností i nově vznikajícím klubům při začleňování do kulturních in­stitucí a tanečních škol. Jelikož tehdejší komunistický režim ne­povoloval vznik nových tanečních svazů a škol, veškerou svou činnost v letech 1979 - 1985 prováděl pod hlavičkou Taneční školy Starlet Brno. Za pomoci Milana Degena a Petra Od­strčila se v roce 1986 podařilo založit Sekci stepu při Jihomoravské odbočce ČSAST a v devadesátých letech občanské sdružení Česko­moravský stepařský svaz, v němž Radek Balaš zastával dlouhé roky vedoucí funkce.

Od roku 1986 připravoval Ra­dek Balaš stepařské soutěže, které v roce 1989 získaly status mistrovství a o dvě léta později mezinárodní­ho mistrovství ČR. Organizačními změnami činnosti Českomorav­ského stepařského svazu a převe­dením soutěží do jiných měst byla ukončena v roce 2002 sedmnácti­letá soutěžní tradice v Brně.

Radek Balaš se tak během své dlouholeté, bohaté taneční a stepařské praxe nejen zasloužil o šíření stepařských kroků, ale i o značnou publicitu a metodické obohacení české i slovenské stepařské obce.  

Text o životní dráze Radka Balaše seniora vznikl na základě článků Milana Degena publikovaných v časopise Klepadlo k výročí Balášových 70 narozenin.